Za oknem bílo,
venku je sníh,
vánice, zima
a dětský smích.
Z okna se dívám,
v teple domova
v duši mě sžírá
ponurá samota.
Ponurá samota
a bolest na duši,
Štědrý je den,
snad úzkost mě zadusí.
Snad smrt mě unese
z životní tísně,
poslouchám dokola
vánoční písně.
Vánoční písně
- iluze radosti,
pocit, že zmizely
všechny ty starosti.
Pak projdu pokojem
prázdného bytu
a zjistím najednou,
že schází mi tu.
Osoba se srdcem,
které jsem dala,
osoba, co si jej
ode mě vzala.
Stín, co se mihl
a s pláčem odešel,
jen mojí vinou
teď na smyčce oběšen,
Dávám si za vinu,
žes tiše odešel,
chci utéct za tebou
Vánočním expresem.
Se sklenkou vína,
přemýšlím nad smrtí,
s pistolí u spánku,
"Prásk" není již pomoci.
Za oknem bílý sníh
tiše se tetelí,
utíkám za tebou,
nic mě už nebolí.
Okomentovat