Temná je doba,
temnější,
než skrýváš uvnitř sebe,
chtěla bys křídla mít jako dřív,
však shodili tě z nebe.
Kapky děště na tvář tvou padají,
to prší jemný déšť,
v nebi už dávno tě nechtějí,
zlem nechala ses svést.
V srdci tvém žhnula vášnivá
a slepá láska věrně,
do křídel tvých ti vstoupila,
pak spálila je němě.
Teď andělem jsi na zemi,
bez křídel,
lásky,
v kletbě,
na dešti stojíš v ulicích
a s pláčem prosíš něžně.
Dnes andělem jsi bez křídel
a bez toho jež si chtěla.
Teď koukáš v mysli do oken
na dvě prokletá těla.
Teď andělem jsi na Zemi,
bez křídel
a chceš létat.
Pak dívkou bledou pod zemí,
spíš navěky, už zcela.
Dřív byla dívka andělem,
křídla zlámaná měla.
Dnes mrtvou dívkou pod zemí
je dívka co tě chtěla.
Okomentovat