Už neviděla budoucnost,
už nechtěla žít,
dál nesnesla tu přítomnost,
když už nemohla snít.
Snad ještě kousek její víry
hořel v ní,
však zhasl.
Na kolejích sedí sama,
strůjcem svého času.
Už nebaví ji bojovat,
nechce hry plné lží,
stále myslí na minulost
a to co mohlo být.
Už není nikdo komu věří,
ani žádný cíl,
tak na koleje sedla si,
teď chce si život vzít.
Kdo víru jí dá
v prostřed noci,
když všichni kolem spí?
Teď vlak už jede
a tlak stoupá
no snad už je jí líp,
na kolejích její srdce přestalo navždy bít.