V naprosté deziluzi
s věčnou ironii křížků
nesdílíš apatii
ze všech těch lepších zítřků
Tváříš se zúčastněně
však nevnímáš nic zcela
a z tvojí hlavy
je bezúniková cela
Jsi jako střela
čekajíc výstřel před spouští
marně jen čekáš
když duše tělo opouští
Ve vší té deziluzi zítřka
zavřený v myšlenkových celách
se vrháš k pustým výškám
chceš odprostit se zcela
A tak se vrháš
z těch nekončících výšek
pomalu hasne
ten plamen temných svíček.
A tak se vrháš
proti všem lepším zítřkům
bez křídel
sám sobě zhasl svíčku.
Okomentovat