Tak další trochu inspirovaná sebedestruktivními myšlenkami, které mě provázeli potom co mi naši oznámily tu větu, že už mi dál nehodlají platit intr...kterej pro mě však znamenal můj domov, místo kde jsem se cítila víc doma než tam kde se nacházím teď. Snad se bude líbit :)
Odkládám na papír
své temné pocity,
píšu to ze srdce
nezvládám konflikty.
Píšu co žiju
a co právě prožívám,
žiju co nechci
a co chce má rodina.
Trápím se po nocích,
potichu pláču
a ve dne předstírám
i když jsem K.O.
Nikdo mě neslyší,
V duši však křičím,
že tohle místo mě jenom ničí.
Nikdo mě nevidí
nikdo mě nevnímá,
jsem troska s jizvami,
jsem jenom splodina.
Nikdo nic netuší,
neptá se co je?
a já mám často chuť odejít z boje.
Okomentovat