V odrazech zrcadel
sklíčená samotou
halí se do šatů
utkaných temnotou.
A nitky lží
v přetvářku ušité
zatají bolest
to všechno zlé prožité.
Jednou let nahoru
do krásných výšin
a pak pád do dolů
plného nížin.
Spálená křídla
sny v oblaku dýmu
duše se ukryla
do stínu splínu.
Jen popel šeptá ti
že zbyla naděje
křídla se zahojí
duše se usměje.
A bude líp.
Okomentovat