Pořád se bojíš,
že potkáš minulost
a v kouři z cigaret
vzpomínky mizí.
Stále jen čekáš,
tak nevnímáš přítomnost
a bolest na duši
ti není cizí.
Stále se vyptáváš,
co bylo včera
a je ti jedno
co bude dnes.
V očích tvých zhasla
poslední jiskra,
utopit vzpomínky
ve vínu chceš.
Utopen v žalu,
bez kontroly nad životem,
píšeš teď dopis
posilněn alkoholem.
Klepeš se,
cítíš strach,
chceš to však vzdát.
do žíly poslední dávku si dáš.
Zlatá tvá dávka,
poslední naděje,
do krve mísí se,
nikdo se nesměje.
Srdce tvé naposled
se smutkem zabuší,
nad osudem feťáka
se ne každý zasmuší.
Okomentovat