Lesem bloudí temný anděl
stromy halí mlha,
hledá tu,
jenž v koutě noci
mrtvolně se chvěla.
Její duše,
prázdno chlad,
smutek vrhá stín.
Nahé tělo,
šrámy,
mráz,
zkrvavený sníh.
Našel ji,
krev,
zkřehlé tělo,
plné drsných ran,
nechtěla zde dále žíti
ani další z rán.
Lesem bloudí temný anděl,
stromy halíc mlha,
osamocen v koutě lesa,
kde mrtvola se skvěla.
Tak ztratil tu,
jenž dlouho hledal,
smysl svého bytí.
Tak ztratil to,
jenž k smrti vede
ztratil důvod k žití.
Lesem bloudil temný anděl,
stromy halila mlha,
ztratil lásku
a v jeho srdci
jen smutná píseň zněla.
Cítil se tak osamocen,
bez důvodu k žití,
pod stromem,
dvě mrtvá těla,
se zkrvavenou lící.
Lesem,
každý tak osamocen
kráčí a kolem mlha,
ve sněhu,
kde krev se třpytí
leží dvě mrtvá těla.
Okomentovat