Naděje
Slunce svítí, srdce bolí,
duše bloudí v pustinách,
proč jen to tak musí býti,
ztracená jsem v končinách.
Proč nelze říct srdci
,,přestaň, on miluje jinou" ?
Proč si nepřipustím
že né jeho vinou?
Je to marné¨, když tě vidím,
tak jsem uvnitř zlomená,
ty to nevíš, netušil jsi,
že jsem v lásce ztracená.
Jwe to těžké přestat cítit
co mě tolik ničí,
není lehké
,,tak už přestaň"
srdci jen tak říci.
Miluji tě, to ty nevíš,
nechci ničit srdce tvé,
svému v tomhle neporučím
a ty svému také ne.
Možná jednou přijde někdo,
kdo mě láskou naplní,
možná že pak i mé srdce,
bušením svým odpoví.
PS: Tohle jsem psala když jsem byla strašně moc zamilovaná do jednoho kluka, ale on je zadaný a já doufám že štastně :) Teď už je to pár týdnů za mnou, protože se opravdu někdo objevil :) akorát nevím jestli je to oboustrané...snad jo :)
Okomentovat