Když ploužíš se cestou trnitou,
kde světlo tak úplně není,
tak pomsta se zdá být velikou
a k pláči je celý vesmír.
Když uhasne naděje,
začíná válka,
tak srdce ti ostrý trn ničí,
ten koho miluješ
ten stane se najednou pro tebe někým cizím.
Když pláče tvé srdce,
když nemáš chuť žít,
nevíš co dělat,
nemáš kam jít.
Den za dnem co utíká
se pro tebe vleče
a slza po tváři potají teče.
Své srdce ukrýváš
a city své tajíš,
před sebou,
před nimi,
však neuchráníš.
Láska ta zhasíná
a chlad duši ti ničí,
najednou sama jsi,
zůstalas ničím.
Okomentovat